Propad akcií a hrozba zničení eura. Markéta Šichtařová mnohé nepotěší

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Čím víc stát vydává, tím vyšší musí mít příjmy, případně dluhy. A čím větší má stát příjmy, tím víc zdaňuje a zatěžuje soukromý sektor. A čím víc soukromý sektor platí na státní, tím víc státní sektor roste a soukromý se smrskává. Až se jednoho dne soukromý smrskne natolik, že ten obrovský stát už není schopen dál živit a všechno se to zhroutí, třeba jako v Řecku. Na to při pohledu na státní rozpočet pro rok 2019 poukazuje Markéta Šichtařová a při tom upozorňuje, že rostoucí stát z logiky věci musí nutně nakonec vést ke zchudnutí všech. K chlubení by naopak bylo, kdyby stát rekordně snížil své výdaje.

Rekordně zvyšujeme životní úroveň seniorů, rekordně investujeme, zvyšujeme výdaje na sport, na vědu a výzkum, aktivně řídíme platovou politiku státu, valorizujeme samosprávám příspěvek na výkon státní správy a v neposlední řadě posilujeme obranyschopnost a bezpečnost naší země. Lze tomuto chvalozpěvu ministryně financí Aleny Schillerové ke státnímu rozpočtu pro rok 2019, který v prvním čtení podpořil 101 poslanec, něco vytknout?

Ano, lze. Totiž lze se ptát: Kde na to vezmeme? A odpověď zní: předimenzované výdaje státu jsou živeny ještě předimenzovanějšími příjmy neboli stále větším a větším zatížením soukromého sektoru.

Musíme si uvědomit jednu věc. Ta matematika je sice úplně jednoduchá, ale spoustě lidem to nedochází: Čím víc stát vydává, tím vyšší musí mít příjmy, případně dluhy. A čím větší má stát příjmy, tím víc zdaňuje a zatěžuje soukromý sektor: nejen podnikatele a živnostníky, ale třeba i běžné zaměstnance. A čím víc soukromý sektor platí na státní, tím víc státní sektor roste a soukromý se smrskává. Až se jednoho dne soukromý smrskne natolik, že ten obrovský stát už není schopen dál živit a všechno se to zhroutí… třeba jako v Řecku. Rostoucí stát z logiky věci musí nutně nakonec vést ke zchudnutí všech.

Takže chlubit se tím, jak stát je velký, na co všechno vynakládá peníze – to je vlastně něco, co k chlubení vůbec není. Pouze tím říkáme: Stát víc a víc ždímá soukromý sektor včetně běžných zaměstnanců a přerozděluje bohatství od těch, kteří ho umějí vytvořit, k těm, kteří ho jen spotřebovávají.

K chlubení by bylo, kdyby to stát řekl opačně: rekordně jsme snížili výdaje státu, ještě víc se nám podařilo snížit příjmy státu, takže soukromý sektor, který jako jediný dokáže skutečně vytvářet hodnoty, může bohatnout. Mimochodem, neodpustím si poznámku: Hnutí ANO poměrně nerado slyší, že je levicové. Tady se ovšem mimoděk k levici velmi ochotně přihlásilo.

V aktuálním pořadí podle průměru ratingových hodnocení agentur takzvané velké trojky, do níž patří Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch Ratings, náleží České republice jedenácté místo mezi zeměmi Evropské unie. Ministerstvo financí přisuzuje lichotivé umístění nízké úrovni veřejného zadlužení, silnému institucionálnímu uspořádání a také rychlému růstu české ekonomiky. Čemu podle vás ČR za tuto určitě výbornou pozici vděčí?

Předně musím říct, že to opravdu je velmi slušné hodnocení. A souhlasím s tvrzením, že za to může poměrně nízká absolutní výše veřejného dluhu – pozor, rychlost růstu dluhu je věc jiná – společně s rychlým hospodářským růstem. A teď rýpnutí:

Kdybychom dneska platili eurem, celkem jistě bychom měli nižší hospodářský růst, tedy nižší rating. To není spekulace, to je fakt. Jistě víte, že já jsem byla a stále jsem odpůrce více než tříletých intervencí, které ČNB prováděla proti české koruně, ale teď nechme stranou normativní hodnocení, zda to bylo dobře, či špatně, a podívejme se na to pouze technicky: Právě to, že ČNB mohla ovlivňovat kurz koruny – protože prostě koruna stále existuje – vybičovalo českou ekonomiku k tak vysokému růstu, jakého dnes dosahuje, a k tak nízké nezaměstnanosti, která je podle mezinárodní metodiky dokonce nejnižší v EU. Kdybychom tedy neměli korunu, ČNB by neintervenovala, česká ekonomika by tak rychle nerostla a rating by byl nižší. To je prostě neprůstřelný fakt. Takže tvrzení, že přijetí eura by nám „ekonomicky pomohlo“, zjevně v tomto kontextu přestává dávat smysl.

Podobně kdybychom měli euro, tak bychom byli mnohem víc zranitelní v rámci takzvané bankovní unie před dominovou bankovní nákazou v dobách finančních krizí a naše veřejné finance, penzijní fondy a podobně by byly zatíženy dotováním jihoevropských zemí. Opět by to tedy v konečném důsledku patrně vedlo k nižšímu ratingu. Neboli přijetí eura by rozhodně neučinilo českou ekonomiku stabilnější, jak eurooptimisté rádi tvrdí.

Zdroj: parlamentnilisty.cz